“Mámo, už jsi nastoupila? Podívala ses na jízdní řád v kolik vlak odjíždí? Sedíš u okna? Příští zastávka Praha hlavní nádraží.” Každodenní hra mého téměř pětiletého syna. Miluje vlaky, autobusy, auta, bagry, … Tvoříme různé cesty z papíru, jezdí na koberci nebo na gauči, který se rázem promění v depo či zastávku vlaku nebo autobusu.
Budu upřímná…Když už po padesáté nastupuji a vystupuji z vlaku, tak už jsem docela unavená z cest, které jsem absolvovala 😀 . Hlava mi z toho jde kolem a nevím, na které zastávce momentálně jsem… 😉 Ale vždy mě těší pohled na mého syna, jak je šťastný a opět si uvědomím, jak je pro něho hra důležitá.
V předškolním věku je hra pro dítě nejpřirozenější aktivita, kterou tráví většinu svého času. Prostřednictvím hry dítě dostává prostor pro uvolnění, vlastní vyjádření, prozkoumávání nových situací, pro využívání svého myšlení.
Hra je pro dítě prostředkem k poznávání světa. Díky hře dítě dochází k nejrůznějším poznáním a objevům. Dítě v předškolním věku se nejrychleji vyvíjí, učí se a seznamuje se s okolním světem, tyto potřeby jsou prostřednictvím hry naplňovány. Díky hře dochází k rozvoji celé osobnosti.
Během všech činností, které dítě realizuje dochází k harmonickému rozvoji osobnosti. Je úžasné, že jsou uspokojeny potřeby dítěte, ale také se dítě učí. Náš drobeček se učí nejen během spontánních her, ale také při činnostech vedených v průběhu celého dne (jídlo, čištění zoubků).
Když situaci prožijeme, tak si ji lépe pamatujeme, a u dítěte tomu není jinak. Hru dokáže dítě hluboce prožít, a proto je hra výborným prostředkem k učení. Během hry dítě dokáže projevit emoce a bystřit si vnímání. Dítě nevnímá hru jako prostředek k učení, ale díky tomu, že ho hra zajímá, je pro něj potěšením a dokáže se do ní zcela ponořit, učí aniž by o tom vědělo.
Díky hře se dítě naučí téměř vše, co k životu potřebuje, dochází k harmonickému rozvoji dětí zejména v předškolním věku. Předškolní věk můžeme považovat za zlaté období hry.
S rozvojem fantazie vstupuje do života dítěte hra s magickým slůvkem “jako”. Předmět je úplně něco jiného než ve skutečnosti představuje. Děti si hrají s kuchyňkou a “jako” nalévají do hrnečku čaj. A my? Přijmeme to a hrajeme si s nimi.
Hra nekončí tím, že se z dětí stanou puberťáci nebo nám je 18. Každý z nás má v sobě vnitřní dítě, o které je potřeba pečovat. Vzpomeňme si na hru, kterou jsme jako malí milovali a zahrejme si ji…