Zase ve škole

První školní den je za námi. Máte doma prvňáčka, nebo ostříleného školáka? Ať je to tak, či tak, nastává období změn. I děti, které jsou ve vyšších třídách, mají své obavy, jaké to bude letos, co nového je čeká, jaká bude paní učitelka.
Stejně jako vy, tak i děti zažívají různé pocity. Mísí se pocity těšení, ale i trochu obavy. Bude se mu ve škole líbit, jaká bude paní učitelka, najde si kamarády? Pamatujete si na dny, kdy jste do školy chodili vy?
Děti se vydávají do jiného světa, kterému úplně nerozumí. Setkají se s novými kamarády, novými pravidly a novými zkušenostmi. Měli byste být pro své děti oporou a tuto novou situaci nijak nezlehčovat.

Každé dítě je jiné, vyžaduje jiný přístup, proto nelze napsat návod a ten uplatňovat pro všechny děti. Jedno vím jistě, ze svého slovníku bychom měli vypustit věty jako “Nebreč, do školy chodit musíš!”, “Podívej se, jak to Terezce jde a tobě ne, musíš se víc snažit.” V žádném případě tohle dětem nepomůže, ba naopak, zasejeme tak v dětech semínko, že nejsou dost dobří, začnou se podceňovat.

Každý z nás má své silné stránky, a na ty je třeba se zaměřit.

Děti vlastně vůbec netuší, co mají od školy očekávat. Jestli jste si doma na školu hráli, mohou mít nějakou představu, ale skutečnost je opravdu jiná. Budou sedět v lavici, poslouchat paní učitelku, spolužáky, plnit různé úkoly, takže volnější režim ze školky je ten tam.

Proto si s dětmi povídejte, podporujte je, odpovídejte na zvídavé otázky, berte je vážně, vytvořte pocit bezpečí, který jim bude pomáhat.

Skvělým pomocníkem při zvládání nástupu do školy je vytvoření harmonogramu. Můžete jej dát na lednici, nebo nástěnku do dětského pokojíčku. Jeden takový kalendář jsem pro Vás vytvořila a můžete si jej stáhnout zde.

Znáte to…

Ráno zvoní budík, vyletíme z postele a automaticky nám naskočí, co musíme udělat, abychom mohli odejít do práce. Vyčistíme si zuby, uvaříme si kafe, oblékneme se, namalujeme se (ženy, nebo i muži???), zacvičíme si a odejdeme do práce. No jo, ale my už to umíme, víme co následuje.

Ale co děti???

Sama používám online i papírový kalendář, každý má svůj smysl. Online sdílíme společně s manželem a kolegy z práce a papírový používám pro úkoly, které musím daný den udělat. Těch věcí je tolik, že je nedokážu nosit v hlavě. Vím, co budu dělat jako první a co následuje. Neztrácím čas tím, že přemýšlím, co jsem ještě chtěla udělat.

A u dětí to funguje stejně.

Vidí, co je čeká, co ještě neudělaly, ale také na co se ještě mohou těšit a za jak dlouho to bude. Předškolní a mladší školní děti totiž vůbec nemají pojem o čase – dnes, zítra, v pátek či v sobotu.

Proto je MŮJ TÝDEN skvělý pomocník, který dětem pomůže se v tom všem zorientovat. Společně pak s dětmi plánujte, co je daný den čeká, povídejte si o jednotlivých činnostech a aktivitách. Myslete na to, že pro děti těch povinností bude více, a potřebují čas oddychu, relaxace a hraní. Aby děti všechno zvládly, musí být odpočinuté, proto je zažeňte včas do postýlky.

Děti se všechno musí naučit, proto myslete na to, že zapomene, nenachystá si vše tak, jak by mělo… Každopádně oceňujte drobné úspěchy, děti se postupně vše naučí, věřte jim. A také se připravte na větu, “Ale paní učitelka říkala,… Zkrátka do života dětí vstoupila nová autorita, ale vy celému procesu změny, zvykání a úspěchů můžete velmi pomoci. Buďte tady pro své děti, pomáhejte jim, podporujte jejich samostatnost a věřte jim. Staňte se jejich průvodci na jejich nové cestě.