Pravda nebo milosrdná lež

I přesto jsme pro děti ti nejdůležitější, ze kterých mají cítit pocit bezpečí a mít v nás důvěru. Důvěra je velmi křehká věc a je třeba ji chránit. Neslibuji dětem nic, co nemohu slíbit a říkám jim pravdu tak, aby ji v jejich věku pochopili. Jasně, že se může stát, že nejsme něco schopni dodržet vzhledem k okolnostem, ale je důležité to dětem vysvětlit, proč jste to nedodrželi.

Řeknu Vám příběh…

Známí koupili svému synovi (budu mu říkat Honzík) domácího mazlíčka, křečka. A co se nestalo, křeček najednou zemřel, bylo to v době, kdy dítě nebylo doma. Rodiče měli na výběr, říct Honzíkovi pravdu a vysvětlit mu, že se to tak děje, že je to koloběh života. Zvolili si však jinou cestu. Zašli do zverimexu a koupili nového křečka. Dali mu stejné jméno, vypadal stejně…

Jak na to přišel?

Tady se dostáváme do situace, kdy si spousta rodičů neuvědomuje, jak mají děti vyvinuté smysly týkající se jejich hraček nebo domácích mazlíčků. Jakmile se Honzík vrátil domů, běžel ke křečkovi a jeho radost se změnila v údiv a překvapení.

Skutečně není cesta zpět?

Honzík se ptal rodičů, kde je jeho křeček, rodiče se dál drželi své milosrdné lži, že to je on. A dal se lež nabalovala a pak už “nebyla cesta zpět.” Honzík si nakonec na křečka zvykl, ale byla otřesena důvěra v ty nejbližší.

Rodiče zvolili jednodušší cestu, ale pro koho? Jasně, že pro sebe… Děti jsou velmi vnímavé a dokáží pochopit spoustu věcí, jen ji musíme říct adekvátně jejich věku.

Mluvme pravdu, i když je někdy nepříjemná a bolestná, ale je fér. Nejen k nám, ale i k těm druhým.

Každý děláme chyby, ale i v procesu učení se s chybou pracuje … A chyby nás posouvají dopředu a mnohé nás naučí.