Jednou večer přišel manžel s tím, že našel super apartmán v Crikvenici. Dovolenou v červnu jsme neplánovali, ale bylo zasazeno semínku, které začalo pomalu klíčit. Tak jsme pořád přemýšleli, zda jet či nejet.
Jak to tak bývá, manžel přišel s dalším nápadem, jet sjíždět Vltavu. Tak jsme přemýšleli, jestli pojedeme do Chorvatska, nebo se vydáme za dobrodružstvím. Každý den jsme si říkali pro a proti, a nemohli se rozhodnout.
Červen pomalu ubíhal a termíny se nám krátily. Tentokrát jsem rozhodla já, pojedeme na vodu. Nutno říci, že jsem absolutně netušila, do čeho jdu. Manžel je zkušený vodák. A já? Na gymplu jsem byla v Chorvatsku na raftech, musím však říci, že to byly celé dvě hodiny.
Kam pojedeme jsme tedy měli jasno. Manžel je nejen zkušený vodák, ale také skvělý plánovač programu dovolených. Mým úkolem je sbalit sebe a děti. No jo, ale jak mám sbalit věci, když nevím, co je na vodu třeba. No nic, nějak to dopadne.
Dále přišla otázka, jestli budeme spát ve stanu, nebo v chatkách. Tohle bylo rychle vyřešeno, chatky byly plné. Nebudeme se hroutit a nakoupíme všechno potřebné – stan, karimatky, spacáky, případně kempingový stolek a židličky. Trochu mi v hlavě vířilo, jak budeme dvě noci spát ve stanu s dětmi 2,5 a 5 let. Podotýkám, že jsem ve stanu spala naposledy někdy na střední. Takže zkušenost téměř nulová. Pochybnosti jsem hodila za hlavu, jedeme přece za dobrodružstvím.
V kempu je i apartmán, na nic jsme nečekali a zamluvili ho! Do party jsme přibrali kamarády s dítětem ve věku 3 let.
Stále jsem však netušila do čeho se pouštím, co mám sbalit. Znáte to. Tak jsem jeden večer googlila, co je potřeba si vzít na vodu. Pro děti jsem měla vše, ale moje skříň rozhodně nebyla vybavena oblečením na vodu. Super, měla jsem důvod jít nakupovat.
Vše bylo připraveno a my se vydali vstříc dobrodružství. Vždy jsem vděčná za svého muže, že dokáže naši dovolenou naplánovat do posledního detailu.
První zastávka byla v Protivíně, kde jsme navštívili krokodýlí ZOO. Majdu jsem celou ZOO nosila v náručí, protože měla z krokodýlů neskutečný strach. Venku bylo snad 35 stupňů a uvnitř snad 40. Vypadala jsem jako kdybych prošla lijákem. Nevadí, Tomášek si krokodýly užil, zjistil, jak pozná aligátora od krokodýla a nakonec se s jedním i vyfotil.
Další zastávkou byl Český Krumlov, kdo tam byl, musí mi dát za pravdu, že je to kouzelné město. Malovala jsem si krásnou procházku městem, no Majda mi to vysvětlila u řeky, když jsme se dívali na vodáky. Začala si sundávat boty, že chce do vody. Tak z procházky nic nebylo, ale medvědy na zámku jsme stihli.
Jeli jsme nakoupit a vydali se do kempu. A tady to začíná! Rychle jsme se ubytovali a vydali se k řece. Sledovali jsme vodáky a děti se bavily tím, že házely kameny do řeky. Tahle zábava jim vydržela celé tři dny! Večer dorazili kamarádi a my se připravovali na spanilou jízdu na lodi.
Ráno, nás vodácký bus dovezl do Vyššího Brodu, kde to celé začalo. Měla jsem s sebou i vodítko na Majdu, kdyby se rozhodla vrhnout se do řeky. Vůbec jsme ho nepoužili. Majda se vrhla k pádlu a chtěla pádlovat se mnou. Což nebylo úplně komfortní, ale nedá se nic dělat. Před sebou jsme měli 20 km a 3 jezy. První den jsem moc pádlovat nemusela, řeka krásně tekla a manžel to zvládl sám. Užívala jsem si krásnou přírodu, společný čas s dětmi a klid, bez technologií, jen voda, my a sluníčko…
Zvládli jsme ho na výbornou, děti byly nadšené. Pak byl druhý a třetí a najednou jsme byli u cíle dnešního dne, zpět v našem kempu. Bylo to boží! Večeře v kempu už tak boží nebyla, ale s tím musí člověk počítat. U Majdy nás zachránily palačinky a Toma nadchly hranolky.
Jak jinak, po večeři jsme se vydali k řece. A hádejte, co dělaly děti? Házely kameny. Příjemně unavení jsme se vydali do apartmánu, děti si malovaly a my klábosili. No jo, natěšení na další den, jsme šli spát. Druhý den nás čekal nás příjezd do Krumlova a 6 jezů.
Nasedáme do lodi, zaberu pádlem a rameno dělá lup, lup. Ty jo, před námi 20 kilometrů a mně přeskakuje rameno. Naštěstí se po pár tempech srovnalo. Děti jsou v lodi, jako doma. Tom se pasoval na kapitána a pomocí píšťalky určoval, kdo má kdy pádlovat Chyběla mu jen kapitánská čepice (poučení pro příště) …
První, druhý, třetí a čtvrtý jez byla naprostá pohoda. Tomík si to neskutečně užíval. Ale pak to přišlo. Jez u Liry. Majda spala, Tomík se připravil, jako u každého jezu. Když k němu přijíždíte, vypadá neškodně, protože nevidíte dolů. Prudký a krátký sjezd a dole vlna, jak jsem pak zjistila, říká se tomu vraťák. Instinktivně jsem dala ruku přes Majdu a cítím, jak na mě šplouchla voda. Tomík to měl v přímém přenosu, obhodila ho voda jako prvního. Byl neskutečně statečný, neudělali jsme se a pak se díváme co jsme to vlastně sjeli. UUUUU!
Na Vltavě je to jez číslo 7. Tomík pak říkal, že ta sedmička byla hustá. Pokračovali jsme ke královskému jezu. Výhled na Krumlov z řeky, je něco tak kouzelného, co z břehu nikdy neuvidíte. Poslední jez, královský, byl třešnička na dortu a my se pomalu blížili k našemu cíli.
Dovolená all inclusive u moře je skvělá, poznávat cizí kultury je super, ale zažít poprvé vodu se svou rodinou je prostě boží.
Pokud váháte, zda se vydat s dětmi na vodu, říkám jeďte. Nenechte se zastrašit pochybnosti, jak to s dětmi zvládnete. Děti si to užijí, stejně jako vy…
Děti
Vy (každý rodič)
Různé