Covid s dětmi aneb jak se z toho nezbláznit…

Pohádková zima. 

Vidím to jako včera. 14.2.2021 jsme byli u babičky na Valašsku a užívali si sněhu. Byla to krásná zima, sáňkovali jsme, stavěli sněhuláka a odklízeli sníh. Co víc si přát pro děti z města.

Byla to jízda!

Jenže, poslední jízdu z kopce jsem jela na saních s dcerou a synem. Byla to jízda to musím říct. A pak se to stalo. Sáňky se zasekly o zmrzlý sníh, který byl pod čerstvě napadaným sněhem. Syn mi letěl přes rameno. Ze sněhu jsem lovila dceru i syna. Vytáhla jsem děti na nohy a utřela jejich tváře od slziček.

Ale nebylo to jen tak.

Na sáňkách jsme dojeli k babičce a Tomášek si začal stěžovat, že ho bolí rameno, tak jsem ho namazali a užili si odpoledne hraním deskových her. Druhý den však Tom ruku nedokázal zvednout. Mohl si vybrat jestli půjdeme k lékaři u babičky, nebo vydrží do Prahy. Vybral si Prahu, možná proto, že už dětskou chirurgii v Krči navštívil. Po tří hodinové cestě jsme se vydali k lékaři. Závěr zněl – zlomená klíční kost. Lékař mě uklidnil, ze se sice jedná o nejbolestivější zlomeninu, ale také se nejlépe hojí. V hlavě mi jely myšlenky, jak je Tom statečný! Takže nám začalo období, když jsem měla obě děti doma a do toho pracovat.

   

Žádné světlé zítřky se nekonaly.

Když už se mu zlomenina zahojila a blížil se návrat do školky, tak se vplížil Covid a zavření všeho. Moje první slova byla: “Ty kráso! No nic, zvládli jsem to 2 měsíce zvládneme to dál a užijeme si to.”

Jak to udělat, abychom se nezbláznili!

První dny se nesly v zajetých kolejích – snídaně, procházka venku, oběd, odpoledne spánek, svačina, procházka venku, večeře, pohádka, uvařit jídlo na další den. Dny měly svůj řád, ale byly si velmi podobné. Věděla jsem, že je potřeba něco změnit, abychom se z toho nezbláznili. Co si budeme povídat, všichni víme, jak to bylo a je náročné. Vyvážit čas tak, aby si každý člen rodiny našel to své. Uvědomila jsem si, že je důležité společný čas trávit vědomě, tady a teď bez mobilu, televize… Ptáte se proč? Pokud s dětmi budeme trávit čas smysluplně, aktivně a vědomě budou mít pak chuť si hrát samy, podle své chuti, a nám tím vznikne prostor pro naši chvilku, náš čas, naši práci, čas s manželem, přítelem, kamarádkou…

Čas je vzácný.

Svůj čas k načerpání energie jsem našla v běhání, s manželem pak večer, kdy jsme si povídali, hráli hry nebo koukali na telku. Děti jsem začala více zapojoval do běžných věcí, samozřejmě s respektem jejich věku a jejich potřebám. Majda měla 1 rok a 7 měsíců a Tom 3 roky. Běhání jsem brala nejen k načerpání energie, ale také jsem u něj vymýšlela aktivity na další den.

Tvořím, tvoříš, tvoříme.

První věc, co jsem rozdělila byl čas s dětmi, bez mobilu, bez utíkání myšlenek k práci. Skutečný čas, takový, kdy společně něco tvoříme, děláme a užíváme si.

  • Vařili jsme snídani.
  • Prováděli pokusy.
  • Trávili čas v lese s různými úkoly i bez nich.
  • Hráli jsme hry.
  • Vyráběli koleje či zastávky pro autobusy a vlaky.
  • Modelovali jsme
  • Poznávání různé suroviny a materiály
  • Malovali jsme a seznamovali jsme se s různými technikami.
  • Tvořili jsme opičí dráhu v bytě 3+1.
  • Ale také jsme lenošili.

   

Do našich společných aktivit jsem chtěla zařadit i aktivity, které budou obě děti rozvíjet, každé si z nich vezme to, co potřebuje. Tímto vznikl projekt Pařízek, který provází děti na jejich cestě a pomáhá jim poznávat svět.

???

Co tím chci říct? Situace, kdy budou děti delší čas doma a budeme muset skloubit děti a práci, může nastat kdykoliv, ať už při nenadálých situacích nebo vlastní volbou. Mysleme na rozdělení času a ten čas, kdy budeme něco dělat, využijme na 100%, nerozptylujme se ničím jiným. Pokud vědomě trávíme čas s dětmi, budou pak chtít být chvilku o samotě s vlastními hrami a myšlenkami. Nám rodičům vznikne prostor na něco jiného: čas na sebe, na partnera, na nic nedělání, na práci.

Úkolem rodičů není se obětovat, ale najít rovnováhu mezi svými potřebami a potřebami dětí a rodiny…

"Miluju aktivity, které dítě rozvíjí komplexně a provází ho na jeho cestě vzděláváním. Tím pomáhám rodičům a dětem, aby před nástupem do školy byli připraveni na další období, které je čeká. Je důležité začít včas, hravě a smysluplně. Můj příběh si přečtěte zde."
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů